spřátelení - >thisss<

Rekalmy - >thisss<

příchod,stěhování hobitú

25. prosince 2010 v 21:41 | Terezija |  Hobiti

Příchod
Hobitů

Když na svět zazářil jasný plamen Arien, Slunce, povstalo plemeno lidí a tvrdí se, že v téže době se na východě objevil i lid půlčíků, kteří sami sobě říkali hobiti. Byl to národ hloubící a obývající nory a prý příbuzný s lidmi, přestože byli ještě menší než trpaslíci a dožívali se asi sta let.
O hobitech se nic neví až do roku 1050 Třetího slunečního věku, kdy prý žili se Seveřany v severních údolích Anduiny mezi Mlžnými horami a Zeleným hvozdem. V tomto století vstoupila do Zeleného hvozdu zlá síla a ten byl přejmenován na Temný hvozd. Snad právě tato událost vypudila hobity z údolí. V následujících staletích totiž hobiti přesídlovali na západ za Mlžné hory, do Eriadoru, kde v širé úrodné zemi objevili jak elfy, tak lidi.
Všichni hobiti, mužského i ženského rodu, sdíleli určité rysy. Všichni měřili od dvou do čtyř stop, měli dlouhé prsty, vypadali dobře živeně a dobromyslně, na hlavě měli kudrnaté hnědé vlasy a na svých zvláštních bosých nožkách stejnou srst. Oblékali se do jasných barev, proslulá byla jejich záliba ve žluté a zelené; ale boty nosili zřídka, protože měli na chodidlech tvrdou kůži. Proto jediné řemeslo, které málo pěstovali, bylo obuvnictví; měli však dlouhé a obratné prsty a uměli vyrábět spoustu jiných užitečných a pěkných věcí. Tváře mívali spíš dobromyslné než krásné, široké, jasnooké a červenolící, s ústy pohotovými k smíchu, jídlu i pití. A smáli se, jedli a pili často a důkladně: k prostoduchým žertům byli hotovi stále a k jídlu šestkrát denně (pokud je mohli dostat). Bývali pohostinní a milovali společnost a dárky, které štědře rozdávali a dychtivě přijímali.
Byl to skromný, konzervativní nárůdek a posuzovali druhé podle toho, jak se přizpůsobují klidnému hobitímu venkovskému životu.
Mimořádnosti nebo dobrodružné podniky nebyly schvalovány a považovaly se za neprozřetelné. Hobití výstřelky se omezovaly na šatstvo jasných barev a pojídání šesti pořádných jídel za den. Jejich jedinou výstředností bylo kouření dýmkového koření, které prohlašovali za svůj přínos světové kultuře.
Říká se, že hobiti pocházeli ze tří kmenů. Jmenovaly se Chluponozi, Plavíni a Statové.
Chluponozi, nejpočetnější z hobitů, byli nejdrobnější. Měli oříškově hnědou pleť i vlasy. Milovali kopcovitou krajinu a často si libovali ve společnosti trpaslíků.
Plavíni byli vyšší, štíhlejší a byli pokládáni ze dobrodružnější než jejich příbuzní. Pleť a vlasy měli světlejší a dávali přednost lesům a společnosti elfů. Raději lovili než orali a projevovali ze všech hobitů největší vůdčí schopnosti.
Statové se nejvíc podobali lidem, byli rozložitější než ostatní kmeny a k úžasu jejich příbuzných některým skutečně rostly vousy. Žili nejdále na jih v údolích Anduiny a vybírali si říční nivy; od ostatních hobitů se lišili i tím, že ovládali loďky, rybařili a plavali. Byli to jediní hobiti, kteří se obouvali; tvrdí se, že v blátivém počasí nosili vysoké boty.

Stěhování
Hobitů

Hobiti po celé věky klidně žili ve svých rodných zemích v severních údolích Anduiny. Postupem let se rozdělili na tři vcelku oddělené skupiny: Plavíny, Chluponohy a Staty. Příslušníci těchto jednotlivých skupin (kmenů) se lišili způsobem života (jak je popsáno výše) a bydlení. Plavíni, nejsevernější ze skupin, žili v lese. Chluponozi měli rádi vrchoviny a hloubili si domy v úbočí kopců. Statové zřejmě žili nejdál na jih a dávali přednost nížinám a břehům řek.
Jako původní vlast hobitů bylo označováno území na západní straně Velké řeky mezi Kosatcovou řekou a Skalbalem - tedy tam, kde kdysi žili Rohirové. Tento předpoklad podporuje směr jejich stěhování: Plavíni překročili Mlžné hory severně od Roklinky, zatímco Statové vystoupali průsmykem Rudorohu. Lze předpokládat, že hobiti neměli v úmyslu původní území opouštět, avšak vzrůstal počet lidí a nedaleký Velký zelený hvozd začínal propadat zlu. Tak začaly dny jejich putování V roce 1050 Třetího věku odešla část Chluponohů na západ do Eriadoru, někteří až k Větrovu. Asi o sto let později se k nim připojili jak Plavíni, tak Statové. Plavínů bylo málo a smísili se s Chluponohy a Staty z Koutce, avšak mnoho Statů se usadilo stranou u Tharbadu a ve Vrchovině.
V roce 1300 museli ti, kteří žili na severu, opět prchat před Angmarem. Někteří Statové odešli na jih a připojili se k příbuzným na Vrchovině, jiní se vrátili do Divočiny, kde žili u Kosatcové řeky - předkové smutně proslulého Sméagola-Gluma -, ale většina hobitů se odstěhovala na západ. Nejranější a nejvýznamnější sídliště bylo v Hůrce a zejména ve Špalíčku. Založeno bylo i mnoho dalších přívětivých vesnic, které však byly zřejmě později opuštěny a zapomenuty. V roce 1601 odešla velká skupina hobitů z Hůrky na západ přes řeku Baranduinu, kde se k nim po třiceti letech připojili Statové z Vrchoviny, a nakonec se většina jejich lidu (ale ještě ne všichni) usadila právě tam, v Suze neboli Kraji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama